Představte si nemoc, která se sice v dnešní době zdá být spíše reliktem minulosti, ale jejíž potenciální dopad na zdraví je stále alarmující. Řeč je o revmatické horečce, zákeřném autoimunitním onemocnění, které se paradoxně rozvíjí jako komplikace na první pohled „obyčejné' streptokokové angíny. Jak je to možné? A proč bychom ji neměli podceňovat ani v 21. století?
Revmatická horečka (RH) je systémové zánětlivé onemocnění, které postihuje pojivové tkáně v těle. Nejedná se o infekci jako takovou, nýbrž o zánětlivou odpověď imunitního systému, která se spustí po neléčené nebo nedostatečně léčené infekci bakterií Streptococcus pyogenes (skupina A streptokoků). Tyto bakterie jsou běžnými původci angín, spály nebo impetiga. RH se obvykle objevuje s odstupem několika týdnů po takové infekci, a to zejména u dětí a mladistvých, nicméně její následky, především ty srdeční, mohou ovlivňovat dospělé po celý život.
Klíčem k pochopení revmatické horečky je fenomén zvaný „molekulární mimikry'. Naše tělo má úžasný systém imunity, který rozpoznává a ničí cizí vetřelce. Problém nastává, když se cizí element, v tomto případě bílkovina na povrchu streptokoka, nápadně podobá některým strukturám našich vlastních buněk. I když imunitní systém streptokoka úspěšně zlikviduje, může se „splést' a začít útočit na podobné struktury v našem těle.
Po prodělané streptokokové infekci náš imunitní systém vyvíjí protilátky k boji proti bakteriím. Bohužel, některé z těchto protilátek omylem rozpoznají určité bílkoviny v našich vlastních tkáních - především v srdci, kloubech, kůži a centrálním nervovém systému - jako „nepřátele'. Následkem je autoimunitní zánět, který poškozuje tyto tkáně. V podstatě jde o tragickou záměnu, kdy se obranný mechanismus obrátí proti hostiteli.
Je zřejmé, že ne každý, kdo prodělá streptokokovou angínu, dostane revmatickou horečku. Proč tomu tak je? Předpokládá se, že k rozvoji tohoto onemocnění je nutná určitá genetická predispozice. Někteří lidé mají zkrátka genetickou výbavu, která je činí náchylnějšími k této abnormální imunitní reakci. To vysvětluje, proč se nemoc občas vyskytuje v rodinách nebo proč je prevalence vyšší v oblastech s horšími hygienickými podmínkami a častějším šířením streptokokových infekcí.
Revmatická horečka je nemoc s pestrou škálou příznaků, které se u každého pacienta mohou projevovat jinak. Obvykle se objevují 2 až 4 týdny po neřešené angíně a mohou zahrnovat jak celkové, tak orgánově specifické projevy.
Jedním z nejnebezpečnějších projevů je postižení srdce, odborně zvané revmatická karditida. Zánět může postihnout všechny tři srdeční vrstvy:
Projevy srdečního postižení mohou být velmi nenápadné, ale i dramatické - od bušení srdce, dušnosti, únavy až po zmiňované bolesti na hrudi.
Kloubní postižení je často prvním a nejnápadnějším příznakem. Objevuje se jako migrující polyartritida, což znamená, že zánět postihuje velké klouby (kolena, lokty, kotníky, zápěstí), a to často postupně - jeden kloub se zlepší, zatímco se zanítí jiný. Klouby jsou zarudlé, oteklé, horké a velmi bolestivé, což ztěžuje pohyb. Na kůži se pak mohou objevit:
Jedním z fascinujících, byť ne zrovna příjemných projevů je postižení centrálního nervového systému, zvané Sydenhamova chorea (lidově „tanec svatého Víta'). Projevuje se jako mimovolné, trhavé, nekontrolovatelné pohyby, zejména rukou, nohou a obličeje. Tyto pohyby jsou často doprovázeny emoční nestabilitou, výbuchy smíchu či pláče nebo změnami chování. Kromě toho se mohou objevit i další nespecifické příznaky jako horečka, únava, slabost, hubnutí, krvácení z nosu (epistaxe) nebo bolesti břicha.
Diagnostika revmatické horečky je komplexní proces, který vyžaduje pečlivou anamnézu, fyzikální vyšetření a řadu laboratorních testů.
Lékař se bude zajímat o nedávnou streptokokovou infekci. Laboratorní vyšetření krve hrají zásadní roli:
Kromě laboratorních testů jsou důležitá i další vyšetření:
„Správná a včasná diagnostika je absolutně klíčová pro minimalizaci dlouhodobých následků revmatické horečky, zejména na srdci.'
Léčba revmatické horečky je komplexní a zaměřuje se na několik cílů: eliminaci případných zbylých streptokoků, potlačení zánětu a prevenci opakování onemocnění.
Pokud je v těle stále přítomna streptokoková infekce (i když obvykle v době propuknutí RH už není), podávají se antibiotika, nejčastěji penicilin, k jejímu úplnému vymýcení. Samotnou autoimunitní reakci však antibiotika přímo neřeší. K potlačení zánětu se používají:
Důležitý je také klid na lůžku, zejména u pacientů s postižením srdce, který může trvat i několik měsíců. Pro zvládání Sydenhamovy chorey se mohou podávat specifické léky, jako jsou antikonvulziva (např. valproát).
Jedním z nejdůležitějších aspektů léčby je dlouhodobá sekundární prevence, aby se zabránilo opakování revmatické horečky. Každý další záchvat totiž zvyšuje riziko trvalého poškození srdce. Pacientům, kteří revmatickou horečku prodělali, se po mnoho let (často až do dospělosti, v případě srdečního postižení i déle než 40 let) podává pravidelně penicilin, obvykle ve formě injekcí s prodlouženým účinkem. Toto preventivní opatření chrání před dalšími streptokokovými infekcemi, které by mohly spustit novou autoimunitní reakci.
Největší obava spojená s revmatickou horečkou tkví v jejích dlouhodobých následcích, zejména na srdci. Tyto komplikace se souhrnně označují jako revmatická choroba srdeční (RHS).
Chronický zánět a následné jizvení srdečních chlopní, nejčastěji mitrální a aortální, vede k jejich trvalému poškození. To se může projevit jako:
Tyto stavy zvyšují zátěž srdce a mohou po letech vést k:
V některých závažných případech je nutné přistoupit až k kardiochirurgickým zákrokům, včetně výměny srdečních chlopní.
Ačkoliv srdce je nejkritičtějším orgánem, revmatická horečka může zanechat následky i na kloubech (v podobě deformit) nebo na nervovém systému, byť méně často. Důležité je, že pacient by měl i po odeznění akutních příznaků zůstat pod lékařským dohledem, jelikož srdeční problémy se mohou plně projevit až po mnoha letech.
Vzhledem k potenciálně devastujícím následkům je prevence revmatické horečky naprosto zásadní. A naštěstí je poměrně jednoduchá:
Právě díky zodpovědnému přístupu k antibiotické léčbě je výskyt revmatické horečky ve vyspělých zemích výrazně nižší než dříve. Měli bychom si však uvědomit, že riziko stále existuje a obezřetnost se vyplácí.
Revmatická horečka je sice v České republice dnes už poměrně vzácné onemocnění, avšak její potenciální důsledky, zejména ty srdeční, ji řadí mezi nemoci, které nelze podceňovat. Včasná a důsledná léčba streptokokové angíny antibiotiky je nejlepší obranou proti této zákeřné autoimunitní reakci. Pokud se u vás nebo vašich blízkých objeví příznaky po nedávné angíně, neváhejte vyhledat lékařskou pomoc. Prevence a informovanost jsou klíčem k ochraně vašeho srdce a celkového zdraví.